Kočky u kolébky kapličky

Když v Sedlci neměli ještě kostel, ani ten malý, dřevěný, modlili se lidé v poklasnici. Však si možná starousedlíci vzpomenou na její pozůstatky.

Velká chalupa z trámů ovšem původně kapličku neměla, protože sloužila jen za obydlí panským dozorcům. Boží stánek nechal v ní zřídit až šafář Ondřej, možná na doporučení, ale spíše na rozkaz milostivé vrchnosti. Šafář nejraději navštěvoval kostel na Lomci. Tak daleko se mu ale chodit pěšky nechtělo.

Jezdil ovšem s takovými "kočkami", že se knížepán za takové koně styděl. "Ať si s Pánem Bohem zůstane doma" rozhodl jednou po mši. A že takové spřežení už mu nesmí na oči, ledaže na poli. V druhé verzi se sice vypráví už jen o jedné "kočce", která prý ale stála za to, dokonce, podotýkali mlsní kocouři, za hřích. Šafář měl totiž ženu jako obrázek. Krásnou, pěknou a vábnou, tak fešnou, že nad jejími půvaby bledly urozené paní závistí. Vždyť i sám důstojný pán na ni často spočinul obdivným zrakem při bohoslužbách, a což teprve při kázání a svatém přijímání ...

Vznešené dámy nesly takovou konkurenci přes svá srdéčka jako nejtěžší kámen. Samy však pro jeho "spadnutí" riskovat svou pověst nemínily. Vyřízením záležitosti pověřily své manžely, kteří se ujímali řešení tak choulostivého problému s viditelnou nechutí, leč co jim zbývalo. Jednalo se přece o zbožnost poddaných.